Koupě nemovitosti je vysoce emotivní záležitost a jak s emocemi pracovat
Na následujících stránkách najdete několik velice důležitých bodů, které popisují psychologii kupujícího při koupi nemovitosti. Prý se to podobá hledání přítelkyně nebo přítele. A má to i podobné následky, když si vybereme špatně. Tak hurá na to.
První moc podstatnou věcí, která mě samotného překvapila, a trvalo dlouho, než jsem se s ní sžil, je, že se člověk při koupi nemovitosti pro své bydlení v žádném případě nerozhoduje racionálně. Koupě nemovitosti je vysoce emocionální proces – postupujeme tak, že se rozhodujeme podle svých emocí a pro svá rozhodnutí si pak hledáme racionální zdůvodnění.
Zájemcům o této nesmírně fascinující problematice doporučujeme seznámit se např. velmi upřímné a statečné prohlášení Alana Greespena k důvodům stávající hospodářské krize roce 2008 nebo knihu Tomáše Nesnídala Jak se stát intradenním finančníkem nebo ebook k psychologii obchodování na www. financnik.cz.
Tomáš Nesnídal ve své knize o tradingu píše, že trading je pro člověka zrcadlo. Člověk od něj vždy dostane obraz toho, jaký ve skutečnosti je. Podobně je to i s koupí nemovitosti pro vlastní bydlení.
Pokud neznáte své skutečné emoce, které vás vedou při výběru nemovitosti, snadno se vám stane, že dostanete to, co žádá vaše „podvědomí“ jako je vysoké ego, touha po image, uznání od společnosti, rodičů, partnera a podobně. Ve svém novém bydlení však nebudete šťastní. Při výběru nemovitosti z části vybíráme nemovitost pro takového člověka, jakým chceme být ne jakým jsme.
V naší kanceláři jsme tak například vyřizovali hypotéky pro „singles“, kteří si pořizovali velký rodinný byt a přitom ještě ani neměli partnera, s nímž by rodinu chtěli mít. Vyřizoval jsem také hypotéku pro slečnu, která si kupovala byt v novém developerském projektu, který byl na hranici jejich finančních možností, takže jí na živobytí zůstalo jen asi 10 000 Kč v Praze. Byt pro ni měl být potvrzením jejího úspěchu v práci.
Vraťme se ale ještě k příměru s hledáním partnera.
S výběrem partnera obvykle začínáme okolo 16. roku věku a každý nový partner nám pomáhá třídit myšlenky a naše představy o svých skutečných potřebách. S každým se učíme, co vlastně skutečně chceme.
I v nemovitosti je dobré vědět, co nejvíce o svých skutečných potřebách a požadavcích.
U partnerů, pokud vím, se nelze učit jinak než osobním rozvojem a zkušeností. U nemovitostí je přece jen poněkud nepraktické získávat zkušenosti jejich rychlou potupnou výměnou. Je však možné se co nejvíce dozvědět o zásadách při výběru nemovitosti a o pomůckách, které nám pomohou se rychleji učit a pojmenovat svoje emoce.
Nyní tedy přejděme k zásadám platným při výběru nemovitosti. Během procesu výběru nemovitosti musí kupující zejména:
- poznat trh – „co můžu fyzicky dostat“
- poznat sebe – „na čem mi záleží více a na čem méně“
- peníze
- „Půjčí mi, kolik potřebuji“
- „Jsou splátky únosné“
Doba hledání nemovitosti je v průměru 2 roky. Čím více nemovitostí kupující navštíví, tím realističtější má požadavky. Kupující proces koupě vnímá jako složitý vzhledem k velkému množství možností.
